Archiv autora: Jitka

Ohlédnutí za „starým“ rokem

Je poslední den v roce a většina lidí přemýšlí nad tím, jaký ten uplynulý rok byl, zda-li lepší než ty předešlé, nebo horší, nebo snad nejhorší. Já nemůžu říct, jestli lepší nebo horší, byl to prostě ojedinělý rok, který si budu pamatovat, jako ten rok 2015.

Tento rok byl hodně protkán a spojen s paleem, stihla jsem 25 kg zhubnout, stihla jsem promluvit o tom jak mi je a bylo to před více jak padesáti lidmi a dalších skoro pár stovek to vidělo na netu. Také jsem zvládla milovat i nenávidět vaření a bohužel zase 10 kg nabrat. Díky paleu jsem poznala Jitku a Honzu z farmy „Ke kořenům“, což je naprosto úžasné místo. Janu, z portálu „zásadnězdravě“, která mě provedla po Sapě, což je super místo a která píše úžasné posty na instagramu, které dokážou tak nějak hezky nakopnout. Na paleo setkání jsem poznala pár lidí, které jsem znala jen podle profilovek z facebookového fóra.

Také jsem tento rok ležela pár dní v učení, kdy jsem se snažila naučit biologii člověka, na to abych byla přijata na záchranářskou školu, leč mi to bylo bohužel k ničemu, neměla jsem výhodu bodů navíc, protože nepracuji v oboru, ale co, alespoň jsem to zkusila, zkušenost navíc vždycky obohatí. Můj kamarád měl větší štěstí a byl přijat, tak mám zajištěno zpravodajství. Přihlásila jsem se ve chvíli, kdy jsem si nebyla jistá tím, že to co dělám, jestli dělám dobře a jestli v tom můžu být ještě lepší. Nebyla jsem si jistá sama sebou a tím, že je to co mě naplňuje. Na začátku školního roku a s nástupem nové kolegyně jsem viděla, že jsem ušla nějaký kus cesty, ze které by byla chyba odejít.

I na vztahy a chlapy byl tento rok velmi výživný. Na začátku roku jsem potakala Slováka, který se mnou odmítal mluvit slovensky i když slovenštinu zbožňuji, nicméně všechno skončilo rychleji, než začalo klasickým otřepaným klišé: „Budeme kamarádi“. Což všichni dobře tušíte, že už se neozval. No a o prázdninách, v největších vedrech mě dohnala šílená angína, kdy jsem lehla s naprostou vyčerpaností a nemožností cokoliv dělat. V tuto chvíli jsem byla vděčná za to, že bydlím s naprosto úžasnou „mojí pražskou rodinou“, která se o mě starala. Ve dnech, kdy jsem už celé dny neprospala, jsem po dlouhé době zabrousila na seznamku, kde jsem našla skvělého chlapa, neuvěřitelný opak mě, kdy já jsem ztracená romantička a on realistický realista. Nicméně to zatím klape, už čtyři měsíce vedle sebe usínáme a probouzíme se. Což s sebou nese ještě jednu věc, která je pro mě nová a ve které se zatím ještě učím chodit a to je to, že s příchodem realisty do mého života přišel i šestiletý kluk. Poslední věcí je to, že jeden člověk z mé minulosti se pomalu ale jistě vytrácí z mého života. Takže v této oblasti byl rok 2015 velmi zajímavý a v určitých směrech to bude rok, který si budu pamatovat.

Jsem vděčná za všechny situace a všechny duše, které jsem v tomto roce potkala. Ať už v tom dobrém nebo v tom špatném.

Jedinou věc, kterou jsem nestihla a po které jsem moc toužila bylo vidět moře, na druhou stranu si říkám, že snad ještě nestihne vyschnout a že budu mít příležitost ho vidět a cítit.

Předsevzetí žádná nemám, vlastně mám, být šťastná. A Vám všem přeji to samé, buďte šťastní.

Návštěva „Malé Hanoje“

Kolik je hodin? To už jsou čtyři? Kruci co jsem celý den dělala? Celá zmatená se snažím vzpomenout, vždyť jsem měla být v Sapě, a já jsem to celé propásla…Probudím se a okamžitě sahám po telefonu a koukám na hodiny. Uf, je teprve šest hodin ráno a moje fenka mě pomalu začíná přesvědčovat, že by bylo fajn vylézt z postele a jít ven. Má pravdu, stejně už bych neusnula, ze strachu, abych opravdu nezaspala den, na který se těším už relativně dlouho.

Je sobota 7. listopadu a já jdu na komentovanou prohlídku do „Malé Hanoje“, nebo-li do Sapy. Takže fakt už spát nejdu.

Na prohlídku jdu s Janou Černou z portálu zasadnezdrave.cz. Shodou okolností o Janě nebo s Janou jsou rozhovory ve dvou časopisech, oba jsem si koupila a nevím proč, ale poprvé jsem takové časopisy přečetla od začátku až do konce. Dříve jsem spíše koukla jen na recepty, tedy obrázky receptů a když se mi líbil obrázek, koukla jsem na recept, takže „odbornější“ články šli mimo mě, no nic, hloupá jsem byla.

Co se jídla a mě týče je to poslední dva měsíce jako na houpačce, od toho se odvíjí mnoho dalšího. Neměla jsem na nic chuť, na vaření, na focení, na jakoukoliv aktivitu navíc, než ty které jsou potřeba k fungování a už teď můžu říct, že dnešní den strávený s Janou bylo pro mě určité nakopnutí.

2015-11-07_22.58.54

Janino povídání bylo velmi zajímavé, poutavé a hlavně inspirující. Po pár minutách v Sapě jsem opět našla klíč, již několikátý za poslední dobu. Pro mě je vždy nález klíče impulz k tomu, věnovat se sobě a začít si opět otevírat cestičku sama k sobě a občas zamknout před okolním světem. V závěru prohlídky, kdy jsme již debatovaly o různých věcech Jana trefně poodhalila tajemství sobeckosti, že je třeba být sobecký ke svému okolí, protože pokud nejste sobečtí, tak se rozdáte a nemáte dále z čeho čerpat, a že je velmi těžké najít tu hranici té sobeckosti. Myslím, že teď nastal čas, abych začala tu svou hranici hledat a zkoušet, jak sebe tak své okolí.

No, asi dost bylo filozofování a teď už konečně k tomu, co nového mi Jana ukázala a co jsem se dozvěděla.

Sapa je pro mě obrovská komunita, která si žije svým životem a ten život zvenčí vypadá velmi zajímavě a jednoduše, i když v tomto nedokážu ani nechci soudit jestli zdání klame, nebo jestli je to opravdu tak.

První místo, kde jsme se zastavily byl obchůdek s indickým kořením, který byl bohužel zavřený, nicméně Jana už předvídala a to co nám chtěla ukázat v obchodě tak měla s sebou, jsem za to ráda, protože jsem ochutnala úžasnou skořici, do které jsem se zamilovala. Při odchodu byl obchod již otevřený, takže skořice jela se mnou domů a samozřejmě i další druhy koření.

2015-11-07_23.11.39

Další místo bylo místní „Makro“, ve kterém se dá sehnat spoustu věcí, od drogerie až po rýžovary, nicméně nás zajímalo jídlo. Pro mě byli zajímavé kromě jídla také ceny. Co například kupuji ve farmářském krámu za 80Kč tak tam seženu za 30Kč, což je markantní rozdíl a opravdu důvod, proč sem vyrazit přes celou Prahu. Další věc, která mě velmi zaujala, že se zde dají sehnat mražení červy – bourec morušový, který má po upečení oříškovou chuť a mražená žabí stehýnka, prostě delikatesy.

Z místního makra jsme pokračovaly již do o mnoho menšího obchůdku s čerstvou zeleninou, ovocem a mořskými plody. Překvapení pro mne bylo, že krab se ještě opravdu hýbal. Zde jsem poznala mnoho druhů bylinek a některé si i přivezla domů a zítra budu experimentovat v kuchyni.

2015-11-07_23.14.26

Během dne jsem měla možnost ochutnat čerstvý džus z pomeranče a maracuji (či jak se to píše), výbornou kávu, po které jsem myslela, že mi vyskočí srdce z hrudního koše a nebudu spát po další tři dny, a luxusní rybí polévku, kterou jsem celou snědla pomocí hůlek, což je takové moje malé vítězství.

2015-11-07_23.17.55

IMG_20151107_144705

No a nebyla bych to ženská, abych si nakonec nekoupila i něco zdobného na sebe, nicméně jsem si vybrala jednu věc, kterou budu nosit stále u sebe, kytičku na mé „pandoře“ a vždycky když se na ní podívám, tak si řeknu: „Jitko, nejdříve mysli na sebe, a pak na ostatní.“

Takže na závěr, dnešní den byl super, i když jsem z toho měla ze začátku strach, protože jako nevařič vietnamské kuchyně jsem si říkala, že to je asi úplně mimo mě i paleo, ale není to tak, dokázalo mě to obohatit velmi moc v což jsem doufala a stalo se tak.

Jano, moc děkuji, za prohlídku, zajímavé povídání i nakopnutí. Lol.