Focení

Vždycky mě bavilo fotit, bohužel nikdy jsem neměla dost peněž k tomu abych si koupila kvalitní fotoaparát a nikdy mě nenapadlo, nějak se tomu věnovat jinak. Co taky chcete v malé vesničce uprostřed lesů. Tam vrchol byl, když si prodavačka udělala maturitu, nebo kadeřnice našla místo pro podnikání už tak v malém městě. Jelikož rodiče neměli auto, tak jsme ani nejezdili nikam, kde bych se dostala k možnosti, aby mě vůbec napadlo, že fotografování je umění, umění, které se dá rozvíjet.

Až když jsem odjížděla do zahraničí, tak jsem si pořídila malý kompakt, abych si mohla alespoň zaznamenat nějaké okamžiky a hlavně abych mohla posílat rodičům fotky, kam jsem se to vlastně dostala a jaké to tam je. Ve Švýcarsku jsem zjistila, že je to země, kde se dá fotit neustále a všechno, takhle nádherná země to je, tam jsem si vydělávala dost, tak jsem nelitovala, když padla půlka výplaty na pořádnou digitální zrcadlovku.

DSC_0383

Po poznání Veroniky číslo jedna, kterou jsem měla možnost mnohokrát fotit a která mě nějak utvrzovala v tom, že mám oko, oko, které vidí co vidět má. Bohužel zůstalo jen u toho oka, a nikde žádné rozvíjení. Nicméně, změny jsou od toho, aby člověk začal dělat to, co ho baví a co mu dělá obrovskou radost.

DSC_0937

Také jsem potkala Veroniku číslo dvě, ta slečna na fotkách, co jsou zde, a ta mi dala možnost zkoušet a zkoušet. Dál uvidíme, jaké budou změny.

DSC_0794

O obou Veronikách se ještě určitě rozepíšu podrobněji, protože tím, že mi vstoupili do života, mi ho také nějakým způsobem změnili a obohatili.

DSC_0838