Konec a začátek

Je sobota večer, sedím na gauči, v bytě je tma až na hořící svíčky a puštěné rádio. Již dlouho mám upozornění v telefonu, že bych měla přidat článek na web a musím říct, že opravdu každý den na to myslím a hlavně přemýšlím nad tím co napsat. Od začátku adventu se stalo tolik věcí, že netuším o které události psát. Zda-li o těch super nebo o tom špatném. I když některé věci nejsou špatné, jen se tak tváří, ale když se na ně člověk podívá z jiné strany, tak na nich je něco dobrého.

Advent začal velmi smutnou událostí, která nás zasáhla v práci, která hodně bolela a trápila, až jsem byla sama ze sebe překvapená, že mě to zasáhlo tak hluboko.

Další nepříjemností byla kontrola hygieny v práci, kdy mám pocit, že to bylo zcela zbytečné, ono ani vlastně paní hygienička tam nechtěla být, taková úsměvná situace, které jsme se zasmály až potom, při tom to byli docela nervy.

No a pak za pár dní přišel vrchol všech událostí, zůstala jsem na Vánoce sama. Partner se odstěhoval, zbylo po něm prázdné místo a vzpomínky. Zůstali výčitky, že jsem měla spoustu věcí udělat jinak, chovat se jinak, být někdo jiný, ale proč vlastně? Nebyla bych to já. Bohužel i já jsem věděla, že to poslední dobou neklape, jen udělat rozhodnutí, co s tím nebylo jednoduché a tak to rozhodnutí udělal on. Vlastně až minulý víkend jsem měla čas o tom přemýšlet, do té doby se pořád něco dělo. Bylo mi při tom přemýšlení a vzpomínání hodně smutno, nicméně na druhou stranu už to nevrátím a je třeba žít dál. Respektovat rozhodnutí a přát jen to dobré a ještě lepší.

Na druhý den jsem odjížděla na víkend na Moravu s naplánovaným výletem na Vánoční trhy do Vídně. Byl to jeden z nejlepších víkendů, které jsem kdy zažila, nasmála jsem se tak, že jsem si prodloužila život alespoň o dvacet let. Vidět krásně nazdobenou a osvícenou Vídeň bylo nádherné. V neděli nás čekala procházka po vinicích s úžasným povídáním o víně, o pěstování vinné révy, o naučné stezce Hroznové kozy, návštěva vinného sklípku. Popíjela jsem kávu za kachlovými kamny, pila domácí ořechovku, vynikající víno, jedla výborná jídla. Prostě ráj, který jsem po uplynulých událostech potřebovala. Už teď mám v diáři naplánovanou další návštěvu tohoto ráje.

Vánoce jsem strávila u rodičů, což bylo naprosto úžasné. Na štědrý den večer, po rozbalování dárku začalo sněžit, takže po letech nádherné Vánoce, které jsem si pamatovala z dětství. Bohužel již na první svátek Vánoční mě bacil nějaký bacil a pustil se mě až první týden v lednu, takže jsem období prázdnin – dovolené strávila v posteli nebo na gauči, koukáním na filmy a popíjením teplých čajů, odvarů z cibule s majoránkou a medem, nebo zázvoru. Tohle moje polehávání přerušil až výlet na Nový rok. Nechala jsem se kamarádem vyhecovat, že na Nový rok vylezeme na Sněžku. Bohužel až na vrchol jsme se nedostali, ale myslím, že na začátku léta ji pokořím. Byl to krásný zážitek, nikdy by mě nenapadlo, že se po vlastních nohách dostanu do takové výšky a že půjdu tou nejšílenější cestou. Asi tak v polovině, kdy jsme hledali cestu mezi ledovým povrchem a kameny, jsem fakt dostala strach a v tu chvíli jsem získala opravdový respekt k horám ale i lásku, ten pohled z té výšky, byl opravdu krásný. Měli jsme štěstí na počasí, sluníčko svítilo, obloha byla nádherně modrá a já funěla a nemohla dýchat, sem se zbláznila. Bylo to super prostě.

A tak končil rok 2016 a začal můj rok 2017, někde mezi smrtí, smíchem, vzpomínkami, samotou, sněhem, lesem, ledem, strachem, respektem, radostí, vděčností, pokorou a štěstím.