Návštěva „Malé Hanoje“

Kolik je hodin? To už jsou čtyři? Kruci co jsem celý den dělala? Celá zmatená se snažím vzpomenout, vždyť jsem měla být v Sapě, a já jsem to celé propásla…Probudím se a okamžitě sahám po telefonu a koukám na hodiny. Uf, je teprve šest hodin ráno a moje fenka mě pomalu začíná přesvědčovat, že by bylo fajn vylézt z postele a jít ven. Má pravdu, stejně už bych neusnula, ze strachu, abych opravdu nezaspala den, na který se těším už relativně dlouho.

Je sobota 7. listopadu a já jdu na komentovanou prohlídku do „Malé Hanoje“, nebo-li do Sapy. Takže fakt už spát nejdu.

Na prohlídku jdu s Janou Černou z portálu zasadnezdrave.cz. Shodou okolností o Janě nebo s Janou jsou rozhovory ve dvou časopisech, oba jsem si koupila a nevím proč, ale poprvé jsem takové časopisy přečetla od začátku až do konce. Dříve jsem spíše koukla jen na recepty, tedy obrázky receptů a když se mi líbil obrázek, koukla jsem na recept, takže „odbornější“ články šli mimo mě, no nic, hloupá jsem byla.

Co se jídla a mě týče je to poslední dva měsíce jako na houpačce, od toho se odvíjí mnoho dalšího. Neměla jsem na nic chuť, na vaření, na focení, na jakoukoliv aktivitu navíc, než ty které jsou potřeba k fungování a už teď můžu říct, že dnešní den strávený s Janou bylo pro mě určité nakopnutí.

2015-11-07_22.58.54

Janino povídání bylo velmi zajímavé, poutavé a hlavně inspirující. Po pár minutách v Sapě jsem opět našla klíč, již několikátý za poslední dobu. Pro mě je vždy nález klíče impulz k tomu, věnovat se sobě a začít si opět otevírat cestičku sama k sobě a občas zamknout před okolním světem. V závěru prohlídky, kdy jsme již debatovaly o různých věcech Jana trefně poodhalila tajemství sobeckosti, že je třeba být sobecký ke svému okolí, protože pokud nejste sobečtí, tak se rozdáte a nemáte dále z čeho čerpat, a že je velmi těžké najít tu hranici té sobeckosti. Myslím, že teď nastal čas, abych začala tu svou hranici hledat a zkoušet, jak sebe tak své okolí.

No, asi dost bylo filozofování a teď už konečně k tomu, co nového mi Jana ukázala a co jsem se dozvěděla.

Sapa je pro mě obrovská komunita, která si žije svým životem a ten život zvenčí vypadá velmi zajímavě a jednoduše, i když v tomto nedokážu ani nechci soudit jestli zdání klame, nebo jestli je to opravdu tak.

První místo, kde jsme se zastavily byl obchůdek s indickým kořením, který byl bohužel zavřený, nicméně Jana už předvídala a to co nám chtěla ukázat v obchodě tak měla s sebou, jsem za to ráda, protože jsem ochutnala úžasnou skořici, do které jsem se zamilovala. Při odchodu byl obchod již otevřený, takže skořice jela se mnou domů a samozřejmě i další druhy koření.

2015-11-07_23.11.39

Další místo bylo místní „Makro“, ve kterém se dá sehnat spoustu věcí, od drogerie až po rýžovary, nicméně nás zajímalo jídlo. Pro mě byli zajímavé kromě jídla také ceny. Co například kupuji ve farmářském krámu za 80Kč tak tam seženu za 30Kč, což je markantní rozdíl a opravdu důvod, proč sem vyrazit přes celou Prahu. Další věc, která mě velmi zaujala, že se zde dají sehnat mražení červy – bourec morušový, který má po upečení oříškovou chuť a mražená žabí stehýnka, prostě delikatesy.

Z místního makra jsme pokračovaly již do o mnoho menšího obchůdku s čerstvou zeleninou, ovocem a mořskými plody. Překvapení pro mne bylo, že krab se ještě opravdu hýbal. Zde jsem poznala mnoho druhů bylinek a některé si i přivezla domů a zítra budu experimentovat v kuchyni.

2015-11-07_23.14.26

Během dne jsem měla možnost ochutnat čerstvý džus z pomeranče a maracuji (či jak se to píše), výbornou kávu, po které jsem myslela, že mi vyskočí srdce z hrudního koše a nebudu spát po další tři dny, a luxusní rybí polévku, kterou jsem celou snědla pomocí hůlek, což je takové moje malé vítězství.

2015-11-07_23.17.55

IMG_20151107_144705

No a nebyla bych to ženská, abych si nakonec nekoupila i něco zdobného na sebe, nicméně jsem si vybrala jednu věc, kterou budu nosit stále u sebe, kytičku na mé „pandoře“ a vždycky když se na ní podívám, tak si řeknu: „Jitko, nejdříve mysli na sebe, a pak na ostatní.“

Takže na závěr, dnešní den byl super, i když jsem z toho měla ze začátku strach, protože jako nevařič vietnamské kuchyně jsem si říkala, že to je asi úplně mimo mě i paleo, ale není to tak, dokázalo mě to obohatit velmi moc v což jsem doufala a stalo se tak.

Jano, moc děkuji, za prohlídku, zajímavé povídání i nakopnutí. Lol.

 

1 komentář u „Návštěva „Malé Hanoje“

  1. Dobrý den, moc vám držím pěsti, abyste vždy myslela prvně na sebe. Znám pár lidí jako jste vy (tedy pokud jsem článek správně pochopila :-))- co by se rozdali a na sebe zapomínají – a snažím se je přesvědčit, že až „padnou úpně na dno“ tak už opravdu nikomu nepomohou. Snad se mi to pomalu ale jistě daří 🙂 Jsem přesvědčená, že lásku radost a štěstí může dávat horem dolem jen osoba, která je sama velmi šťastná a miluje sama sebe. V opačném případě dojde k „vyhoření“ a celý domeček postavený na „rozdávání se“ se zhroutí.

Komentáře nejsou povoleny.