Ke Kořenům: Místo, kde vás dojde vaše duše

Pražský uprchlík, akce, o které jsem se dozvěděla jen tak skrze mou kamarádku se slovy, že je to ta pravá akce pro mě. A je pravda, že jsem moc dlouho o účasti nepřemýšlela.

Pražský uprchlík 2015, byla akce, při které se oslavovalo desetileté výročí odchodu manželů Kořínkových z Prahy, do krásné vesničky Vysoká. Při této příležitosti se konala konference „Změna životního stylu“, do které v této době docela patřím.

DSC_0318

Bohužel, hned v úvodu, ještě v Praze nastala komplikace a to v dopravě. Měla jsem domluvený doprovod s autem, leč ten bohužel den před akcí odpadl a hned zde již první změna. Dříve bych se na akci vykašlala a prostě tam nedorazila, teď jsem si našla spojení, vydala se vlakem a poslední čtyři kilometry jsem prostě došla pěšky.

Dorazila jsem na malebné místo, k úplně cizím lidem, kde ten den bylo pro mě spoustu nových lidí, a jsem za to ráda, potkávání s novými lidmi není úplně k zahození, protože výhoda toho je, že když jsem odjížděla, ti lidé už nejsou cizí.

Do konference jsem přispěla mou změnou, povídala jsem o paleu, o mých změnách s tím spojených, o tom, jak mi teď dobře je, po ztracení 22kg z mojí váhy. Jsem moc ráda, že jsem tam nestála a jen nepovídala, ale že se mé povídání změnilo v docela zajímavou debatu. Zjistila jsem, že paleo je pro mnohé zatím zcela neznámé a že se hodně lidí hrozí nad množstvím jídla a tuků, které sním. A to mě přesvědčilo o tom, že je v lidech stále zakořeněno letité doporučení dietologů, snižovat příjem tuků. Nicméně to je téma, které si nechám na další samostatný článek.

Tento článek chci věnovat sdělení mých pocitů při pobytu na místě, kde vás dojde vaše duše, podle slov Honzy a Jitky.

Bylo zvláštní se postavit před neznámé lidi a začít povídat o sobě, o tom jak jsem zhubnula, jak se cítím teď a jak jsem se cítila před rokem. Nicméně bylo příjemné koukat se na ty posluchače, kteří na mě koukají se zájmem a očekáváním v očích. Protože jsem zvyklá vidět v očích ostatních lidí znechucení nebo opovržení z toho jak vypadám. I jak vypadám teď, protože stále nejsem ideál a nikdy jím nebudu. Na tomto místě se sešla spousta fajn lidí, lidí, kteří mě poslouchali a v neposlední řadě vzali mezi sebe.

DSC_0323

Dům a celé jeho okolí je úžasným místem plný spousty zákoutí, kde si člověk může sednout a jen tak relaxovat, číst si nebo s někým debatovat. Není tu dokonalý anglický trávník, ani cestičky vysypané štěrkem, jídlo se nepodává na zlatých podnosech a to je právě ono. Nikdo tu není za učitelku, architekta, advokátku, maminku na mateřské dovolené, ale je tu jako ON. Obyčejný člověk, který si je roven s každým.

Bohužel nám nevyšlo počasí, nicméně bych řekla, že ten déšť byl také příjemný. Jen tak sedět, povídat si, poslouchat a nic neřešit a čekat na svou duši. Má duše mě došla až po celém dni, kdy jsem večer ležela v posteli, měla naprosto prázdnou hlavu, na nic nemyslela, a poslouchala ticho, které šlo z otevřeného okna, ráno pak zpěv ptáků.

DSC_0427

Ranní snídaně venku byla také krásná, lahodná káva od Honzy, domácí chléb od Jitky. Příjemná společnost a zase povídání. Všem opravdu doporučuji sem zajet a počkat na svou duši.

Na závěr osobní vzkaz: Jitko a Honzo, moc děkuji za vřelé přijetí, za prostor promluvit o mé změně, za nocleh a za poznání fajn lidí, hlavně Katky. Katky, která mi cestou domů řekla velmi zajímavou myšlenku: „Nemá cenu řešit, co si o mě myslí ostatní, protože si nemyslí vůbec nic, jen přemýšlejí nad tím, co ty si myslíš o nich.“

DSC_0463

 

Jak jsem v tom začala „lítat“

Seznámení s paleem pro mne bylo trošku zdlouhavé, nicméně jsem se k němu dostala a to je to podstatné. 1. srpna 2014 jsem chtěla začít s desetidenním jogínským půstem, který jsem již absolvovala v zimě. Během půstu se pil nápoj tvořený z javorového sirupu, kajenského pepře a citronu. Zimní půst se zdařil, cítila jsem se výborně, jak po fyzické tak i po psychické stránce, takže na ten letní jsem byla připravená, věděla jsem, do čeho jdu, nicméně to bylo peklo, které vládlo od prvního dne a po pěti dnech jsem to musela vzdát. Cítila jsem se špatně jak fyzicky, kdy jsem byla naprosto bez energie tak i po psychické stránce. V této době byla má nejlepší kamarádka mimo republiku, na dovolené a nejbližší kamarád se vytratil, takže fakt peklo. Naštěstí mám dlouholetého přítele na telefonu, který mi řekl, že je to blbost, když se tak cítím, že to není dobře a začal mi vyprávět o tukovém metabolismu a Vladu Zlatošovi. Posílal mi různé rozhovory a články s Vladem o tom, jak on to vlastně praktikuje a tak, takže jsem ležela ve vaně a poslouchala rozhovory o jídle a přemýšlela co a jak.

Čekal mě první nákup, kde převažovala zelenina, tučné mléčné výrobky, maso, nějaké vločky, žitný chléb a další suroviny, jenže jsem si připadala zase jako na nějakém dietním jídelníčku tak jsem začala pátrat dál. Vladův směr byl dobrý, nicméně jsem věděla, že to není to pravé.  Opět od kamaráda na telefonu se ke mně dostala zmínka o knížce „Jídlo na prvním místě“. Název jsem si nejdříve vůbec nevzala do hlavy, nicméně jakmile jsem přišla po pár dnech před knihkupectví tak jsem žhavila telefonní dráty, jak že se to vlastně knížka jmenuje a šla jsem si ji koupit no a od té doby v tom „lítám“. Knížku jsem přečetla jedním dechem, frčela na nákup, který se od té doby složením už nezměnil. Po pár dnech jsem narazila na paleo skupinu na facebooku a když byl nějaký problém nebo nejasnost měla jsem se na koho obrátit, za což všem moc děkuji.

srovnávačka

Neskutečně mi to vyhovuje, za devět měsíců mám dole 22 kg a tím má cesta vůbec nekončí. Cítím se báječně. Zdravotní problémy které jsem měla, byli všechny spojené s mou obezitou, tak začínají odeznívat. Občasné migrény, kterými jsem trpěla, jsou pryč, objeví se opravdu vyjimečně a to většinou z nedostatku tekutin nebo po extrémně stresové situaci. Vrátila se mi menstruace, kterou jsem měla jednou za půl roku, což pro mě, jako pro ženu byl problém dosti velký. Bohužel s velkým úbytkem váhy se zintenzivnila bolest zad, lékařem vysvětlená tak, že páteř byla zvyklá fungovat s velkým zatížením a teď se všechno rychle změnilo, takže mě čeká začátek cvičení a zpevňování vnitřního svalstva, které mám zcela ochablé.  Tímto bude nastávat další etapa, související s novým paleo životem.

Paleo mi hodně přineslo, přineslo mi chuť do života, která mi poslední dobou už v mých 30ti letech chyběla. Až teď, když mám o dvacet kilo méně, zjišťuji, jak mě má váha velmi omezovala. Což jsem dříve nebyla vůbec schopná vnímat a všem jsem tvrdila, že je mi dobře a fajn.

Nejen, že se mi zlepšila fyzická stránka, mám více energie, tak má paleo velmi pozitivní vliv na mou kvalitu vlasů, nehtů a pleti. Psychicky se cítím velmi v pohodě, vyrovnaná, optimistická a většinu času pozitivně naladěná.

Před časem jsem dostala zajímavou otázku: „Co je můj cíl?“ Když jsem se nad tím zamyslela, tak já žádný cíl stanovený nemám, protože se nechci vracet k předešlému způsobu života. Kdo by se také chtěl vracet ke dnům, kdy strávil většinu času doma před televizí, kdy ho nic nebavilo, kdy jedl polotovary bez chuti? Myslím, že nikdo, tedy ani já.  Neberu paleo jako dietu, ona to dieta není, protože slovo dieta mám spojené se strašným omezováním a trpěním hlady, jídlem, které je bez vzhledu a chuti. Paleo je pro mě úžasné jídlo plné pestrých barev a hlavně luxusních chutí, čistých chutí bez aromat, chemie a dochucovadel.

Sice mě čeká ještě dlouhá cesta, protože 30tiletá konzumace všeho má své tvrdé následky, nicméně vím, že ta cesta bude krásná, cesta která mě bude bavit a hlavně mi pomůže najít sama sebe.

DSC_1720