Neplánovaně plánovaný Vrbovec

Dlouho naplánovaná akce, která se zvrhla ve velmi neplánovaný výlet asi tak deset minut před odjezdem.

V tom týdnu, než se mělo jet, probíhala komunikace o tom, jak a s kým vlastně přijedu. Nejdříve jsem to byla já a chlap, pak já, chlap a dítě, poté já, chlap, dítě a pes, což se den před odjezdem změnilo ve já a pes a po nalodění do auta to bylo já, pes a chlap. Jen ten chlap byl jiný, než ten první plánovaný. Máte v tom zmatek? To nevadí.

2017-01-22_21.26.40

První prodlužování života smíchem bylo už u prvního mekáče na dálnici, nikdy by mě nenapadlo, že objednávání jídla v driveru pro tři děti a čtyři dospělé může být tak vtipné a ono bylo. A v podobném duchu se to neslo celý víkend.

Přijeli jsme do krásného domu, ze kterého bylo cítit neskutečné kouzlo. V každé místnosti, na každém kousku bylo něco uchvacujícího. Zelená kachlová kamna byla pro mě naprosto dokonalá a ještě, když byl v kuchyni roh s malým stolečkem, lavičkou, polštářky a hned jsem se tam viděla s kafíčkem, opřená zády o kamna. No prostě nádhera, kterou moje duše potřebovala.

Jelikož jsme byli na Moravě, ve vinařské rodině, tak to bylo hodně o víně, jídle, a povídání. Tak výborné víno jsem dlouho nepila, nicméně to nebylo jen o chuti ale také o povídání o něm, co to vlastně pijeme, co tam cítit, co v té chuti hledat. Třeba zmoklého psa, zapařené koňské sedlo nebo pampelišku…lišku…lišku…..lišku.

2017-01-22_21.30.03

S návštěvou Moravy byl spojen i výlet do nedaleké Vídně na Vánoční trhy. Jelikož jsem v autě seděla vzadu, nemusela jsem sledovat cestu ani navigovat tak jsem si užívala i cestu skrz Vídeň, prohlížela si všechno, okolo čeho jsme projeli, no prostě krása. O trzích nemusím ani mluvit, nádhera za nádherou. Večer jsme byli i v centru, kdy už bylo vidět krásné vánoční osvětlení. Vídeň je město, které chci určitě ještě jednou navštívit a projít si ho. Na závěr výletu nemohl chybět tradiční Vídeňský schnitzel a ten že byl. Vynikající a obrovský.

2017-01-22_21.32.38

Před nedělním obědem byla na programu procházka naučnou stezkou „Hroznové kozy“, na jejíž vzniku se podíleli i naši hostitelé. Prošli jsme jen část, nicméně v květnu napravíme, a projdeme celou, nicméně to bude muset být před tím, než vlezeme do sklepní uličky na košt. Procházeli jsme vinicí a poslouchali velmi zajímavé povídání o pěstování vína, o historii, o tom, co s chutí vína dělá taková či jiná zem a další zajímavé informace. Na závěr nemohla chybět návštěva sklípku. 

2017-01-22_21.31.23

Během toho víkendu jsem vypila tolik vína jako nikdy, nicméně mi nic nebylo, ochutnala jsem domácí ořechovku, mladé červené víno k nedělnímu obědu. Ochutnala jsem již týden před Vánoci vánoční cukroví, snědla neuvěřitelné množství vynikajícího jídla, ale hlavně jsem se nasmála, cítila jsem se být sama sebou a za sebe. Nelitovala jsem, nevzpomínala, neřešila, plakala smutkem i smíchy. Byl to prostě nádherný víkend, za který děkuji Všem zúčastněným. Jedinou věc, které opravdu lituji, je to, že jsem doma nechala foťák. J

V květnu se těším na shledanou.

 

Konec a začátek

Je sobota večer, sedím na gauči, v bytě je tma až na hořící svíčky a puštěné rádio. Již dlouho mám upozornění v telefonu, že bych měla přidat článek na web a musím říct, že opravdu každý den na to myslím a hlavně přemýšlím nad tím co napsat. Od začátku adventu se stalo tolik věcí, že netuším o které události psát. Zda-li o těch super nebo o tom špatném. I když některé věci nejsou špatné, jen se tak tváří, ale když se na ně člověk podívá z jiné strany, tak na nich je něco dobrého.

Advent začal velmi smutnou událostí, která nás zasáhla v práci, která hodně bolela a trápila, až jsem byla sama ze sebe překvapená, že mě to zasáhlo tak hluboko.

Další nepříjemností byla kontrola hygieny v práci, kdy mám pocit, že to bylo zcela zbytečné, ono ani vlastně paní hygienička tam nechtěla být, taková úsměvná situace, které jsme se zasmály až potom, při tom to byli docela nervy.

No a pak za pár dní přišel vrchol všech událostí, zůstala jsem na Vánoce sama. Partner se odstěhoval, zbylo po něm prázdné místo a vzpomínky. Zůstali výčitky, že jsem měla spoustu věcí udělat jinak, chovat se jinak, být někdo jiný, ale proč vlastně? Nebyla bych to já. Bohužel i já jsem věděla, že to poslední dobou neklape, jen udělat rozhodnutí, co s tím nebylo jednoduché a tak to rozhodnutí udělal on. Vlastně až minulý víkend jsem měla čas o tom přemýšlet, do té doby se pořád něco dělo. Bylo mi při tom přemýšlení a vzpomínání hodně smutno, nicméně na druhou stranu už to nevrátím a je třeba žít dál. Respektovat rozhodnutí a přát jen to dobré a ještě lepší.

Na druhý den jsem odjížděla na víkend na Moravu s naplánovaným výletem na Vánoční trhy do Vídně. Byl to jeden z nejlepších víkendů, které jsem kdy zažila, nasmála jsem se tak, že jsem si prodloužila život alespoň o dvacet let. Vidět krásně nazdobenou a osvícenou Vídeň bylo nádherné. V neděli nás čekala procházka po vinicích s úžasným povídáním o víně, o pěstování vinné révy, o naučné stezce Hroznové kozy, návštěva vinného sklípku. Popíjela jsem kávu za kachlovými kamny, pila domácí ořechovku, vynikající víno, jedla výborná jídla. Prostě ráj, který jsem po uplynulých událostech potřebovala. Už teď mám v diáři naplánovanou další návštěvu tohoto ráje.

Vánoce jsem strávila u rodičů, což bylo naprosto úžasné. Na štědrý den večer, po rozbalování dárku začalo sněžit, takže po letech nádherné Vánoce, které jsem si pamatovala z dětství. Bohužel již na první svátek Vánoční mě bacil nějaký bacil a pustil se mě až první týden v lednu, takže jsem období prázdnin – dovolené strávila v posteli nebo na gauči, koukáním na filmy a popíjením teplých čajů, odvarů z cibule s majoránkou a medem, nebo zázvoru. Tohle moje polehávání přerušil až výlet na Nový rok. Nechala jsem se kamarádem vyhecovat, že na Nový rok vylezeme na Sněžku. Bohužel až na vrchol jsme se nedostali, ale myslím, že na začátku léta ji pokořím. Byl to krásný zážitek, nikdy by mě nenapadlo, že se po vlastních nohách dostanu do takové výšky a že půjdu tou nejšílenější cestou. Asi tak v polovině, kdy jsme hledali cestu mezi ledovým povrchem a kameny, jsem fakt dostala strach a v tu chvíli jsem získala opravdový respekt k horám ale i lásku, ten pohled z té výšky, byl opravdu krásný. Měli jsme štěstí na počasí, sluníčko svítilo, obloha byla nádherně modrá a já funěla a nemohla dýchat, sem se zbláznila. Bylo to super prostě.

A tak končil rok 2016 a začal můj rok 2017, někde mezi smrtí, smíchem, vzpomínkami, samotou, sněhem, lesem, ledem, strachem, respektem, radostí, vděčností, pokorou a štěstím.