Načasovaný odjezd na čarodějnice

V posledních pár týdnech začínám spřádat sny na příští rok na dovolenou, na takovou netradiční dovolenou, a to do Vietnamu, protože jsem si říkala, že si žiji takový lehce normální až trošku nudný život. Nicméně, když začnu vzpomínat na moje působení ve Švýcarsku, tak to zase taková nuda nebyla, ani vlastně to stěhování z jednoho koutu Prahy na druhý, třetí, čtvrtý až pátý.

Pokud budete dál pokračovat ve čtení, tak to se mnou budete moct zažít všechno znovu sice s odstupem pár let, ale to je na tom to nejhezčí. Nejlepší je vždy vyprávění, když je trošku staré.

A čím začít než odjezdem. Ten byl trošku rychlý, a to je dobře, protože si myslím, že kdybych měla na přípravu měsíc nebo více tak si to rozmyslím a nikam neodjedu. V práci to bylo úplně jednoduché, protože mi končila smlouva a když mi mistrová přinesla smlouvu již na dobu neurčitou, tak jsem řekla, že už ji nepodepíšu, že od prvního nastupuji do nové práce a to je Švajcu.

Datum odjezdu si pamatuji velmi dobře, protože to byl poslední duben, čarodějnice. Takže doma se stavěl máj a pálil oheň a já večer nasedala v Praze do nočního vlaku směr nové obzory. Abych nemusela do Prahy vlakem, tak mě vzal kamarád kamionem. Byla jsem tu neskutečně brzy a čekala jsem snad pět hodin na hlaváku, vůbec netuším, na co jsem myslela, jen vím, že to bylo neskutečně dlouhé. Zaplatila jsem si lůžkové kupé, ve kterém jsem byla úplně sama. První třída se snídaní, opravdu komfort, jen jsem byla fakt celou noc úplně sama, neměla jsem si s kým popovídat, koukala jsem na filmy do té doby, než mi došla baterka v počítači a pak se snažila usnout, usnula jsem. Ráno mě probudil průvodčí, aby mi vrátil pas a popřál hezký pobyt.

Když jsem viděla poprvé paní domácí, zůstala jsem koukat, stála proti mně nádherná ženská, o které jsem už měla udělaný obrázek, který jsem trošku přehodnotila, ale ten jsem pak během dvou let přehodnotila ještě milionkrát.

Nastoupila jsem do super krásného terénního auta, do kterého jsem skoro neuměla vlézt a jelo se „domů“. Na to, že jsem byla unavená po cestě, tak do mě najednou vjelo tolik energie. Jely jsme po Seestrasse, podél jezera, byl 1. květen a všude všechno nádherně již kvetlo, voda se třpytila, prostě nádhera pro holku z vesnice.

Dojely jsme domů, do nádherného domu na břehu jezera. Ve kterém byl i můj byteček, s okny k jezeru, a hlavně s obrovskou postelí, do které jsem padla a za poslouchání zvuků jezera jsem na půl dne vytuhla.

Práce snů

Co pro vás znamená práce snů? Mám pocit, že pro většinu lidí je to představa málo práce za hooodně moc peněz. Je to tak? Doufám, že hodně z vás mi bude oponovat, že to tak není.

Já jsem ještě před týdnem byla zaměstnancem mateřské školy, se kterou jsem byla spojená bez pár měsíců pět let. Měla jsem opravdu fajn kolektiv, fajn šéfovou, která mi byla a i nadále je přítelkyní, hodné děti a milé rodiče, nicméně jsem byla nějak nespokojená, vnitřně nespokojená. Prostě jsem nevěděla co se sebou.

Minulý rok jsem dokonce podala přihlášku na záchranářskou školu s cílem, přihlásit se, vystudovat a později jezdit se sanitkou jako řidič záchranář. Leč bohužel jsem u přijímacího řízení nebyla úspěšná. Ne proto, že bych nebyla připravena, nicnémě proto, že toto dálkové studium je zaměřeno na zaměstnance integrovaného záchranného sboru a tito zaměstnanci měli výhodu 20ti bodů navíc. Takže to nevyšlo.

Letos jsem nad tím vším přemýšlela, kudy jsem chodila, co s tím, a abych pravdu řekla, tak jsem byla  už sama sobě protivná. Občas byl den, kdy jsem si říkala, co to vlastně řešíš, podívej se na trh práce, jsi se zbláznila, občas zase byl den, kdy jsem byla rozhodnutá  jít si sednout za pokladnu v nějakém obchodním řetězci.

Pak přišel ten den, den 29. února, den, který je jen jednou za čtyři roky a já dala výpověď. Myslím, že mé nejbližší okolí bylo trošku nervózní z toho, že jsem to udělala, leč oni můj život nežijí.

 Během pár dní se na sociálních sítích objevila nabídka z nově vznikajícího paleo bistra. Nejdříve na pozici kuchaře, na kterou jsem se nehodila, pak na pozici provozní. No, představte si to, já a paleo. Prostě super kombinace. Paleo, lidi, komunikace, jupí. Nicméně problém v tom, že jsem nemohla nastoupit hned, takže nebylo jisté, jak to všechno dopadne.

A jak to dopadlo? Chcete to vědět? V bistru na mě „mé“ místo čekalo. Mám za sebou první tři dny provozu a můžu říct, že je to mazec, nicméně je to neuvěřitelně nabíjející. Přiznám se, že se mi ještě hodně klepou ruce i kolena, občas si říkám, že jsem fakt neschopná, když něco udělám jinak nebo nevím co a jak, ale tím si snad prochází každý v nové práci, a ještě k tomu v práci na které mu fakt záleží.

Tohle je má práce snů. Práce, která mě baví a která mě nabíjí.  

A na fotce se kochejte tím, co luxusního vaříme a co jsem měla v úterý k obědu.

IMG_20160503_131540