Slunce ve skleničce

Posledních pár dní mě naladilo na krásné počasí a hlavně na čerpání energie ze sluníčka, nicméně je měsíc, kterému se ne nadarmo říká „April“, takže aprílové počasí. Venku je vlezlá zima, zamračeno a nevlídno, proto jsem se rozhodla udělat si svoje slunce. Krásné žluté slunce ze skleničky.

Přepuštěné máslo, to je to moje slunce ze skleničky. Tento zázrak používaly už naše babičky, ne proto, že by to bylo IN ale proto, že přepuštěním se máslo zbaví mléčné bílkoviny a tím je déle trvanlivější i v pokojové teplotě a není tu nebezpečí žluknutí. S nástupem chladniček se od přepouštění upustilo, nicméně se koná opětovné zařazení přepuštěného másla zpátky do našich jídelníčků.

DSC_0030

Největší použití má přepuštěné máslo v indické kuchyni, a v různých stravovacích stylech. Já osobně jsem se k němu dostala díky paleu.

Výhodou přepuštěného másla je vysoký kouřový bod, to znamená, že když nejste zrovna ideální kuchařky, tak se Vám hned tak nepřepálí. Takže smažené jídlo bude krásně křupavé a bude mít úžasnou chuť.

DSC_0043

Na internetu v dnešní době naleznete spoustu receptu jak na přepuštěné máslo, nebo je již mnoho firem, které ho prodávají. Já zastávám názor, že nejlepší doma udělané, protože si můžete pohlídat ingredience, z kterého je děláno, hlavně kvalitu másla, nejlepší je farmářské. A hlavně si ho můžete dochutit, jak chcete, přidat čerstvé bylinky, či česnek a pro mě je to také především relaxace.

Mám ráda přehled o tom co jím, jaké palivo dodávám svému tělu. A když už si mám něco uvařit, tak od základu. Ráda vařím, je to pro mě opravdu relaxace a velké uspokojení, když si k jídlu sednu a vím, že jsem ho celé uvařila já z kvalitních surovin. A přepuštěné máslo je u mě opravdu základ.

DSC_0056

Zkuste si ho jednou také udělat a věřte, že mi dáte za pravdu.

 

Neúprosné připomínání

Posledních 14 dní se mi v telefonu každý den objeví připomínka se slovy: „Napiš článek“, a já si každý den říkám, že absolutně netuším o čem psát. Mám úplně vymáznutý mozek, přemýšlí jen ve zmateném režimu, kdy si v jednu chvíli nastaví, co a jak bude, nicméně za dvě hodiny je přenastavený na něco jiného a odmítá se restartovat na tu lepší verzi.

Každý večer chodím spát s tím, že ráno se probudím, vstanu a opařím se čajem, teda ne, jinak, vstanu a začnu fungovat, tak jak jsem byla schopná fungovat dříve, bohužel se mi to podaří jen jednou v týdnu, ten zbytek je přemlouvání jen vstát. A přemlouvá mě k tomu i můj pes, který je naštěstí v tom přemlouvání neúprosný a vždycky se jí to povede, díky Bohu.

I když za poslední dobu se semlelo tolik věcí, že by bylo opravdu o čem psát, jenže jak se může zdát velmi jednoduché naťukat pár písmenek do počítače, tak je to velmi těžké, aby to dávalo smysl. Mám strach z toho, abych něco nenapsala a na to konto mě nezavřeli do Bohnic.

 

Je pár dní po Velikonocích a venku svítí sluníčko, to mě naplňuje pocitem, že by se všechno mohlo vrátit do starých kolejí. Které budou zbrusu nové.  Musím si ho pořádně nachytat, aby bylo z čeho čerpat. Už jsem chytala i o Velikonocích, kdy jsme byli v zoo v Liberci a na Ještědu. Bylo tam krásně a vybavila jsem si dobu před 25 lety, kdy jsme tam byli s našima a s Kovopolem  (mnozí ví, co Kovopol je). Zcela jsem se v těch vzpomínkách vrátila a úplně přesně jsem se na pár místech viděla, na místech, která se nezměnila, jak v zoo tak i na Ještědu. Kdy jsme čekali na lanovku, a ve chvíli kdy se kabinka lanovky přibližovala, tak já ve svých šesti letech běžela za mamkou a moc jsem se bála, protože mi ta kabinka přišla neskutečně velká, jak se přibližovala do stanice. Teď jsem tam stála a z té vzpomínky mi bylo tak hezky. A ta kabinka mi přišla tak malá. Vzpomínání je báječné a jsem ráda za svou „šílenou“ paměť, že si pamatuji hodně věcí, a hlavně hodně zážitků a prožitků.